Zajímavý článek, pouze bych viděla výrok papeže Františka, na kterém je jinak poutavý rozbor vystavěn, v trochu jiném světle. A to: méně filosofickém. Tak to rozhodně nemyslel. Výrok není deklarace přesvědčení, nýbrž citová pohnutka. Takový on i je. Charismatický a citový člověk s bohatou vnitřní zkušeností, která se opírá o velé vzdělání. Proto bych k výroku byla shovívavější. - Rovněž si nemyslím, že papež disponuje marketingovým týmem, ani ne snahou o sebezviditelnění. Je to člověk-křesťan, kterého církev málokdy v sobě pro zmíněné zkušenosti a duchovní rozměr v těchto vysokých postech bohužel nachází. Proto také všechny překvapuje. Není to reklamní panák ani panák obstoupený reklamními agenturami, nýbrž charismatický a plně-ve smyslu toho slova- kristovský člověk.

Zásadním dějinným problémem je to, že komunisté se již od Marxe postavili vědomě a úmyslně proti křesťanství.

Kdyby komunisté nepronásledovali křesťany (s jejich vražděním začali už za první své vlády v době Pařížské komuny), ale hledali styčné body svého účením s křesťanstvím a na tom postavili politiku soužití a účelové spolupráce ve styčných oblastech, mohli tu ještě vládnout. A jejich vláda by nebyla tak nelidská a byla by ku prospěchu lidí.

Marx se postavil proti křesťanství na základě své zkušenosti ve světě, v němž žil. Patrně ani nemohl jinak. Já se proti křesťanství nestavím, ale rozhodně se necítím být kompetentní k tomu, abych Marxe kvůli tomu soudil. Konec konců křesťanství prošlo, mimo jiné i díky dialogu s marxismem, mnoha proměnami a kdybych žil v Marxově době, možná bych i já byl vášnivým kritikem křesťanství. 

Nemám ve zvyku, pokud jde o dějiny, řešit nějaké co by kdyby, nicméně soudím, že budoucnost je otevřená a že dialog marxismu a křesťanství může být pro obě strany i pro společnost přínosný a konstruktivní.

Velmi zajímavý článek. Myslím si ale, že text je založen na některých chybných východiscích.

Podle marxismu je cílovým stavem společnosti komunismus, tedy beztřídní spravedlivá společnost. Komunismu však předchází fáze socialistické společnosti, která může vzniknout pouze jediným způsobem – "nezbytným revolučním násilím", při kterém organizovaná dělnická třída změní společenský řád. Lepší společnost má tedy vzniknout na podkladě "revolučního násilí" a "diktatury proletariátu". 

V samém závěru článku píšete: "Ano, vím, že praktické pokusy o realizaci marxismu dopadly leckdy dost příšerně, ale totéž platí i o křesťanství, takže nechte na hlavě."

Podle marxismu je dokonalou společností komunismus a mohou ji uskutečnit lidé. Zpočátku nezbytným násilím, později výchovou, která způsobí, že lidé absorbují hodnoty, na nichž je komunistická společnost založena. Jak napsal čtenář níže – očekává se, že se pak lidé stanou svatými.

Podle křesťanství je dokonalou společností Boží Království a nemůže ji uskutečnit žádný člověk, pouze Bůh. Boží království vstupuje do tohoto světa pouze tehdy, že zde uskutečňujeme to, co je jeho náplní – láska, přátelství, odpuštění… Starý i Nový zákon Bible se však shodují v jednom – žádný člověk není dobrý. Vůbec žádný. Člověk není schopen žádným způsobem vytvořit spravedlivou společnost. Bible dokonce jasně říká, že lidská společnost nevyhnutelně dospěje do stavu šílené války, která zcela zničí zemi (Zemi). A právě v okamžiku, kdy i lidé s největší vírou začnou tuto víru ztrácet, zasáhne Bůh. Křesťan se musí snažit o příchod Božího království, ale výhradně u sebe – ne měnit okolí, ale měnit sebe.

Křesťané, kteří hodlali "realizovat Boží království" jakýmkoli politickým způsobem, tedy nerespektovali křesťanské hodnoty, vlastně je popírali. Naopak marxisté, kteří se pokusili realizovat marxismus, vycházeli z hodnot marxismu, jejichž součástí je "nezbytné násilí". Pokud tyto pokusy dopadly příšerně, dopadly příšerně v souladu s "nezbytným násilím".

Revoluční násilí je záležitostí objektivních procesů, nikoli něčího přání. Marx výslovně uvádí, že revoluce a diktatura  proletariátu může proběhnout i pokojnou cestou. Pakliže ale frustrace obyvatel dosáhne určité kritické míry a současně je přítomna silná represe ze strany mocenských elit, je násilí nevyhnutelné. Ne proto, že by si to Marx nebo kdokoli jiný přál, ale proto, že je to objektivně nevyhnutelné. Například k pádu feudalismu došlo jinak ve Francii a jinak v Británii. Marx násilnou revoluci nehlásá, Marx ji konstatuje jako v určitých situacích nevyhnutelnou. To je rozdíl.

Marx, podobně jako křesťanství, nepočítá s tím, že jsou lidé dobří, Marx uvažuje úplně jiným způsobem.

Zajímavý článek, úvahy i diskuse.

Karma.

Díky.

"Marx se zamyslel nad tím, jak svět, jehož byl součástí, skutečně funguje, ne nad tím, jak by byl krásný, kdyby byli všichni svatí."

Idea komunismu je ale nerealistická v tom, že komunismus by mohl fungovat jen se svatými lidmi - v tomto ohledu se Marx rozplýval nad tím, jak by byl svět krásný, kdyby byli všichni svatí. Související Marxův úlet od reality byla teze, že zlo v člověku je důsledek společenského řádu a v komunismu zmizí, a že tohoto ideálního stavu lze dosáhnout násilím. To jsou problematické věci v základech a ne jen v nešťastných realizacích.

Praxe ukazuje, že komunistická idea může fungovat v lokálních komunitách na bázi dobrovolnosti, i když ne ideálně. Na celespolečenskou aplikaci platí Werichovo: Největším neštěstím pro chlapa je chtít spasit svět z pozice síly.

 Křesťané si nechali  téma chudých ukrást díky své praktické nečinnosti na tomto poli. Pokud se někde lokálně církvi povedlo téma chudoby uchopit a přispět k řešení, komunisté tam měli minimální vliv. Sociální encykliky přišly příliš pozdě po Komunistickém manifestu a Kapitálu. Mimochodem německý biskup Reinhard Marx napsal knihu o sociální problematice s provokativním názvem Das Kapital.

Jenom taková zlomyslná poznámka. Právě Engels předpokládal pro komunismus existenci lokálních komun.

Pokud marxismus hlásá danou budoucnost a svobodu pouze v poznání nutného, pak zde není prostor pro ohledy na chudé. Marx objevil dějinnou zákonitost, která nastane, normativní hledisko v tom nehraje roli. Marx pokládal chudé spíše za nositele změn než za cíl snažení, jeho buržoazní způsob života a praktické chování k chudým ne ukazovaly na.sociální cítění.

Není pravdou, že Marx nepovažoval dějiny za otevřenou záležitost, pouze vsadil na komunismus. Ale žádná dějinná zákonitost nastolení komunismu neexistuje.

Ano, jenže všichni zastánci chudoby časem selhali. Křesťané se pokoušejí o nápravu, ale bude to pořádný oříšek. Komunisté také leccos pochopili, jenže bez násilí svůj systém nedokáží udržet. Tak co teď, když svoboda je tak zásadní hodnota?

Který systém byl změněn bez násilí?

Jo. 

Kromě tématu chudoby, ještě lépe sociálního vyloučení (odcizení) převzali marxisté z křesťanství, konkrétně od Tomáše Akvinského, jednu přímo revoluční tézi, a sice, že právo na existenci má přednost před právem nad vlastnictví. Hezky to bylo ukázáno v jednom americkém filmu, kdy naprosto promrzlí hrdinové filmu ve sněhové vánici se vloupají do chaty, kde se zahřejí, osuší a nají se, čímž si zachrání své životy. Ano, i Hollywood nás učí být revolucionáři.

Tuto ideu pak rozvíjí Marx ve svém díle, když neustále zdůrazńuje, že buržoazie má monopol na vlastnictví výrobních prostředků, což vede neustále znovu a znovu k situacím, že proletariát je vháněn do stavu, neslučitelným s životem.

Dobrý postřeh, díky.

Dobré ráno, skoro ráno:-) ! Se zaujetím jsem si přečetla Váš text. S dovolením bych k němu měla pár dopňujících otázek, na které mi ale odpovídat nemusíte. Jsou i pro mě výzvou k hledání.

Jenom ještě poznámka: Brala bych tu papežovu poznámku s laskavým nadhledem. I to by byl možná druh svobody a chudoby.

Teď ty otázky:

Co je to Boží království?

Kde leží smysl člověka a lidské bídy? A jak souvisí s Božím královstvím.

Myslím si, že základem Ježíšovy zvěsti je "proměňování" , to je i podstata mše. Např. chudoby v bohatství... apod. A jakou roli hrálo a hraje vyslání učedníků, aby zvěstovali .- přinášeli Boží království, tedy aby i uzdravovali? Tedy týkají se toho i nemoce? apod. Váš článek je inspirativní a asi se budu dál ptát. Možná ještě napíšu. Pěkný den. j.h.kam

Děkuji za podnětné otázky. Odpovídat na ně mohu ale jen sám za sebe v tom smyslu, jak jim subjektivně a ve svém nitru rozumím, nikoli ve smyslu té či oné uznávané teologie (je snazší odpovídat na otázky týkající se marxismu, protože ten není tak vázaný na subjekt a nevyžaduje žádné velké interpretační úsilí):

Boží království chápu v prvé řadě jako stav duše. Jako věčnost přítomnou tady a teď každému, kdo se zřekne partikulárních věcí a ve prospěch čisté lásky. Je to stav milosti podobný tomu, čemu východní nauky říkají samádhi či satori, ale je to trochu jinak "zabarvené". Je neustále zde, doslova na dosah, a přesto se někdy zdá být příliš daleko. Pokud jej člověk dosáhne, dosáhne věčnosti, a to bez ohledu na to, že z hlediska pozemského času v něm nemůže setrvat dlouho. To je moje osobní zkušenost. Čeká nás v budoucnu Boží království v plnosti? Nevím. Z hlediska křesťanského učení ano, rád bych tomu věřil, ale poctivá odpověď zní prostě "nevím". Nebylo mi dáno.

Smysl člověka a bídy... to je moc těžká otázka. V zásadě si myslím, že leží v překoná(vá)ní, transcendování biologického i sociálního determinismu. Tedy v ne-přirozenosti. V konání doba pro dobro samo, ve vytváření krásy pro krásu samu, ve vzdání se světa pro myšlenku, která jej přesahuje. Tak se dotýkáme Božího království. V tomto smyslu je překážkou jak bída, tak bohatství, protože obojí člověka poutá k tomuto světu. Je těžké překonávat biologický determinismus, když hladovíte, je těžké překonávat sociální determinismus, když patříte k vládnoucí třídě atd. Proto "chléb náš vezdejší" je to, co je tak akorát. Může spravedlivější společnost umožnit větší míru takové transcendence? Myslím, že ano, proto jsem komunista, ale úplně jist si tím nejsem. Beze všeho připouštím, že se mohu mýlit.

---

Další odpovědi budou následovat v novém komentáři.